Nové účinné léky a diagnostické postupy v hematologii a hematologické onkologii: bude ale dost financí?

Vyjádření České hematologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně 

Počet nově diagnostikovaných pacientů s nejzávažnějšími hematoonkologickými onemocněními, jako jsou leukémie, lymfomy nebo mnohočetný myelom, je v průběhu let v České republice zhruba stejný. Co se ale v posledních dvou dekádách zásadně změnilo, je přežívání těchto nemocných – to se významně prodloužilo. Dnešní moderní hematologická onkologie dokáže řadu těchto chorob vyléčit anebo je změnit na chronická, dlouhodobě léčitelná onemocnění. Počet hematoonkologických pacientů, o které je nutné se postarat, tak dramaticky narůstá. Podle dat ÚZIS (Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR) žilo v roce 2005 v České republice 20 600 nemocných s hematologickými nádory, kdežto v roce 2016 jich bylo již 32 300. To je nárůst o 57 procent za deset let! Tyto nesporné a nesmírně cenné léčebné úspěchy mají i svou odvrácenou stranu – vybírají si daň v podobě přetíženého zdravotnického personálu a přečerpaných rozpočtů nemocnic, zvláště těch, kde jsou tzv. centra intenzivní hematologické péče, která jsou při velkých fakultních nemocnicích. 

Moderní a účinná léčba bývá extrémně drahá. Mohou to být statisíce korun na měsíc, v případě buněčné genové terapie je to cena v řádu milionů za jednu proceduru. V hematologické onkologii to ovšem není nic naprosto výjimečného. I transplantace kostní dřeně stojí reálně miliony korun. Obrovský problém vidíme v plánování objemu finančních prostředků na zdravotní péči v centrech intenzivní hematologické péče a v úhradách této péče. Úhradová vyhláška bere zpravidla jako referenční období čas dva roky zpět. Například pro rok 2019 bude referenční období rok 2017. To je ale v mnohých oblastech medicíny strašně dlouhá doba. Jako další mimořádný problém vidíme to, že Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) uvolňuje na český trh nové přípravky a dává jim úhradu, ale bez jakékoli vazby na úhradovou vyhlášku. Jestliže by se tedy v letošním roce na trhu objevil nějaký lék, který by znamenal velký finanční objem, v úhradové vyhlášce, ale ani ve zdravotně pojistných plánech pojišťoven s tím nikdo nepočítá. A je evidentní, že to mohou být desítky milionů korun ročně. Co mají ale zdravotničtí pracovníci dělat? Ze zákona jsou povinni o všech léčebných postupech pacienty zevrubně informovat, a to dokonce i o těch, které nemají v České republice úhradu. Zdravotníci ale v žádném případě nemohou fungovat jako nějací regulátoři rozpočtů fakultních nemocnic nebo zdravotních pojišťoven. Je nutné také naprosto otevřeně říct, že tak náročný obor, jako je hematologická onkologie, trpí nedostatkem personálu a vhodné infrastruktury. Jsou pracoviště, kde při enormním a objektivním tlaku zvýšeného počtu pacientů buď takové specializované oddělení doslova praská ve švech, anebo dokonce má část své kapacity uzavřenu, například pro nedostatek sester. 

Jako mimořádně závažné vnímáme chronické problémy s úhradou různých vyšetřovacích postupů, zvláště těch molekulárněbiologických. I tato specializovaná péče spadá pod zcela paušální regulace objemu. Dochází tak k tomu, že značná část reálně provedených vyšetření, zvláště laboratorních, není nemocnicím vůbec uhrazena. To je přece ale absolutně nemyslitelné. Ta péče byla objektivně nutná a byla provedena. To se nedá nijak nadužívat nebo zneužívat. Pro velkou fakultní nemocnici znamenají roční ztráty za molekulárněbiologická vyšetření desítky milionů korun. 

Česká hematologická společnost České lékařské společnosti J. E. Purkyně by ráda důrazně upozornila na všechny tyto závažné problémy, které začínají nejenom brzdit rozvoj tohoto oboru, ale určitým způsobem i ohrožovat kvalitní a dostupnou zdravotní péči pro tyto závažně nemocné pacienty. Hematologická onemocnění vyžadují v naprosté většině případů bezodkladné zahájení diagnostiky a léčby. Zde se nedá něco odložit nebo naplánovat na později. Rádi bychom apelovali na všechny státní orgány zodpovědné za řízení a plánování zdravotní péče v České republice, aby tyto aspekty byly zohledněny. Úhradové mechanismy musejí být flexibilní, objektivní, realistické a musejí uhradit vše, co bylo do pacientů investováno, nejenom léky, ale i různá nezbytná vyšetření. Objem této péče objektivně narůstá a narůstat bude tak, jak se i dále bude zlepšovat přežívání těchto nemocných. V neposlední řadě by bylo velmi žádoucí, aby se začalo pracovat na nějakém specializovaném rozvojovém programu pro hematologii v České republice.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nádorové bujení je nesmírně komplikovaný proces, který má co do činění se samou podstatou života – množením buněk a regulací jejich počtu a jejich vyzrávání. Krevní nádorová onemocnění, zvláště leukémie, jsou velmi vhodná k hlubokému výzkumu, neboť z krve či kostní dřeně můžeme získat téměř čistou nádorovou tkáň, zpravidla bílé krvinky. To za desetiletí způsobilo nashromáždění obrovského množství poznatků, které postupně vyústily v nové, zcela revoluční metody diagnostiky a léčby a tyto metody byly potom široce zavedeny i do jiných oblastí medicíny, nejenom do onkologie. Vzpomeňme například první monoklonální protilátku z roku 1997, rituximab, pro léčbu krevních nádorových onemocnění. Vzpomeňte také například první tzv. cílenou léčbu, která přesně blokuje nějakou dráhu, která špatně funguje v nádorových buňkách. To bylo na přelomu tisíciletí, lék imatinib pro léčbu chronické myeloidní leukémie. A je nutné také zmínit naprosto převratnou léčebnou metodu pomocí buněk s tzv. chimérickými antigenními receptory. Od pacienta se odeberou jeho zdravé imunitní obranyschopnostní bílé krvinky, genovou terapií se upraví tak, aby se zesílila jejich schopnost bojovat proti nádoru, a pacientovi se vrátí zpátky. Tato metoda má potenciál zvrátit i naprosto beznadějné případy, ale je extrémně drahá. V Evropě je registrována od roku 2018 a nepochybně se brzy uplatní také v jiných oblastech medicíny. 

Součástí moderního managementu pacientů s krevními chorobami je také mimořádně sofistikovaná molekulárněbiologická diagnostika. Vidíme, že co jsme před několika lety považovali za jedno onemocnění, se rozpadá na řadu podtypů s naprosto odlišnou prognózou, ale také léčbou, ani sledování moderní terapie se neobejde bez vysoce specializovaného molekulárněbiologického a genetického zázemí.

Ze všech výše uvedených důvodů je Česká hematologická společnost České lékařské společnosti J. E. Purkyně přesvědčena, že hematologie a hematologická onkologie potřebuje naléhavou a intenzivní pozornost, aby si i nadále udržela schopnost poskytovat českým pacientům vysoce kvalitní péči, a tak jim zcela zjevně prodlužovat životy.